Při psaní tohoto článku řádí za okny neuvěřitelná aprílová slota. O to příjemněji mi je ve společnosti tropického tématu. S populární křehkou královnou pralesů Phalaenopsis se totiž přeneseme do teplých krajin. Poradím vám, jak si co nejdéle udržet její přízeň. Zvládne to i pěstitel-začátečník. Její nápadné a architektonicky dokonalé květy patří k nejkrásnějším klenotům rostlinné říše.
Orchideje čili vstavačovité (čeleď jednoděložných rostlin náležejících k řádu chřestotvaré) patří k vývojově nejmladším liniím rostlin. Jejich životní strategie tkví v úzké specializaci a důmyslných tricích, jak nalákat opylovače. Neváhají napodobit tvarem květů tělíčka samiček hmyzu. Existuje na 20 000 druhů rozprostřených po celém světě od pólů k rovníku a mnoho z nich osidluje konkrétní stanoviště jako endemit. I u nás máme to potěšení. Jedná se o kouzelné drobnokvěté pozemní orchideje, které je potřeba chránit. Oplývají navíc i rozkošnými jmény jako Toříček, Orkotice, Vemeníček, Pětiprstka, Jazýček či Hlavinka. Původ názvu čeledi je odvozen od evropského vstavače Orchis, což v překladu z řečtiny znamená varle. Připodobnění vychází z morfologie podzemní hlízy a jeho využití coby afrodiziaka.
Většina orchidejí, jejichž hybridy můžeme pěstovat doma za oknem, žije v tropických oblastech. Z podmínek, které tu panují, vyházíme i při pěstování. Potřebují vlhko a teplo. Převážně rostou orchideje epifyticky - pnou se přichycené na větvích stromů. Na rozdíl od poloparazitického jmelí však strom nevysávají. Vodu i živiny přijímají z častých dešťů a mlh.
A jak orchideje doputovaly až do našich domovů? Poměrně krkolomnými cestičkami. Do Evropy se první tropické orchideje podívaly v 17. století z Ameriky a v 18. století z Asie. Byly považovány za exotické zajímavosti s krátkou životností. Zahradníci totiž neuměli správně napodobit podmínky jejich domoviny. Sázeli je do nevylehčené půdy pro běžné pokojové rostliny a dusili je v přetopených sklenících. Teprve s informacemi o jejich přirozených stanovištích pěstitele osvítilo a zajistili jim nadýchaný substrát a stálou cirkulaci vzduchu. A móda byla na světě! Mezi nejpilnější „lovce orchidejí“ patřil i známý český cestovatel a zahradník Benedikt Jan Rozel (1824-1885), který tyto rostliny v 19. století neúnavně popularizoval.
epifytická Phalaenopsis přijímá vlhkost vzdušnými kořeny, jež volně splývají v prostoru
Za příznivé ceny orchidejí je odpovědná věda. K úspěšnému množení těchto krasavic dopomohl i fakt, že semena klíčí pouze v prostředí bohatém na symbiotické houby (orchideoidní mykorhýza je stěžejní fenomén pro svět vstavačů). Výsevy v laboratorních podmínkách na agarové půdy dodávající klíčním rostlinkám cukry podobné těm z hub, přispěly k rozmnožení na miliony. Odolné druhy a kříženci jako Phalaenospsis neboli můrovec nevyžadují skleník ani náročnou péči, a přesto se nám odmění dech beroucími květy. Vykouknou na vás v každém květinářství či zahradnictví.
Tyto odolné pralesní víly dobře prospívají v celoročně vytápěných bytech:
Můrovec se cítí nejlépe při stále teplotě kolem 20°, která na noc poklesne jen velmi mírně.
Snese však samozřejmě i vyšší teplotu, ale žádné tropické peklo, jak se mohlo zdát.
Bude vděčný za dostatek rozptýleného světla, ale nikoli za přímé slunce. Perfektním místem je východní či západní okno.
Průvan pod okenními rámy není rozhodně ideální.
Je třeba mu poskytnout speciální propustný, vzdušný substrát s omezeným množstvím živin. V něm jej zakoupíte, takže netřeba řešit (až při přesazování). Nádoba měla pasovat tak akorát a pokud kořeny vykukují ven, jen dobře. Světlo a vzduch jim svědčí. Proto jim můžete pořídit efektní průhledné květináče.
Postup zalévání: Celý květináč ponořte na pár minut do nádoby s měkkou vodou a nechejte okapat. Tuto lázeň je vhodné opakovat jednou či dvakrát týdně, v horkém létě i častěji. A při zalévání dejte pozor, aby se voda nedostala do středu listové růžice!
Orchidejím "chutná" měkká (lze vylepšit převařením), nejlépe dešťová voda.
Orchideje jsou vůči živinám skoupé. Stačí je přihnojovat spešl hnojivem na orchideje (fosfor na podporu kvetení a draslík) ve čtrnáctidenních intervalech od jara do podzimu. Hnojivo nesmí obsahovat vápník.
Po odkvětu můžete květní stonek odříznout nad prvním nebo druhým uzlíkem (kolínkem/šupinkou) odspodu. Přibližně do měsíce z něj vyrazí nový šlahounek.
Ať vám vaše "motýlové orchideje" dělají radost a nádherně kvetou!
