Žatva s Efemérem

05.08.2017

Objevování něžné divočiny uprostřed města a přetváření jejích plodů v krásné, jedinečné a adresné kytice je doménou Efeméru. Ateliér/studio roste pod rukama zahradní architekty Lucie Králíkové, která jej založila s architektkou Klárou Zahradníčkovou. Jak ta jména ladí. Své kořínky nyní zapouští i v dalších projektech (například v rámci novinkového multižánrového festivalu Uprostřed), které pro městské "mudly" oživují přehlížená zákoutí a zasívají v nich semínka zájmu o tradice, veřejný prostor a jejich fungování v něm. Učí nás být blíž květům, vlastní produkci, ekologickému přístupu k zemědělství i spotřebě, vnímání principu ročních období, citlivosti, ohleduplnosti, hledání lokálních zdrojů a člověka. Okem výtvarným hledá místa, byť jen dočasně opaleskující. Rostlinná efeméra má krátké vegetační období (většinou jeden rok), ale dá do toho vše. Stejně jako Efemér s velkým E. Ale u něj doufám, že bude i nadále příkladnou trvalkou. 

S počínajícími letními parny značícími zlátnutí klasů chtěl Efemér přiblížit to, co se dělo (a ve výrazné mutaci děje) na venkově, oprášit spojení s přírodou, které ve městě samovolně probíjí jen sporadicky. Sv. Markéta, krom jiného i patronka sedláků a rolníků, měla druhý den hodit srp do žita a hnát žence do žita, takže měly vypuknout žně. Pro naše předky představovalo toto datum letní highlight v kalendáři a celodenní dřinu na polích. Obilí měli za úkol co nejrychleji sklidit, aby jej nepolámalo krupobití a letní bouřky, které ještě dříve pravidelně bičovaly krajinu. Do našeho zorného pole se už žně nedostávají. Odehrávají se za hranicemi měst, daleko, anonymně. Rozpálené Brno a Efemér a TA-ulma zvaly k symbolickému ohýbání hřbetů, trhání stébel trav a vázaní snopků. Monotónní práce uklidňuje.  

"Neuvědomujeme si, že globální trh zapříčinil zánik téměř všech malopěstitelů květin a zahradnictví v našem sousedství. Mizí tak přirozená schopnost účelně využívat místní zdroje a často i pocit zodpovědnosti za své okolí. Díky vyšlechtěným květinám se šíří zvrhlá estetika floristického umění, která nám podsouvá pocit studu za obyčejnou kytku z venkovské zahrady nebo ze sobotní vycházky za město. Pro mě je práce s květinami spíše tvůrčím procesem než odcizenou průmyslovou produkcí, vnímám neoddělitelnou podobu každé kytice s jejím původem a přirozeným projevem. Proto nabízím alternativu." Lucie Králíková, web Efeméru

Program: Ze středu města se nejdříve putovalo na jih - spojení žatvy se žhnoucím prostorem. Lucie (a nejen ona) považuje jih Brna za prekurzor budoucí nefunkční šedé zóny plné frigidních objektů. Prvkem životodárné náhody je zde městská divočina plevelů okupující nevyužívané plochy. Ženci se do ní ponořili. Tráva sem tam. Prales. Poklady. Barevné souznění. Žádné filtry, přirozené šisování. Na jihu se prý dřív dobře žilo: "Byla to oblast zemědělská s poli a zahradami, kde se v průběhu 19. století včleňoval průmysl. Nádraží, na které teď při cestě do Prahy nadáváme, Vaňkova továrna, Vlněna, které jsme si nechali zbourat. Mezi nimi stály rodinné domky se zahradami a pavlačové domy." (Efemér, fb událost)

 

nůžky a taška Ikea - výzbroj současného městského žence 

 

 

TA-ulma naservírovala vydatnou svačinu jemně po venkovsku, originálně poctivé jídlo. Umí to. Zadání: nachystej svačinu pro žence městské divočiny.

poctivý chléb, pořádný kedr, namaž tvarohem, zasypej koprem (já ne, ale ty můžeš), pažitkou, koriandrem...

 

 

 

 

 

Svatá Markéta zaplakala, protože i na městské žence se spustil deštík (Zapláče-li Markéta, bude dešťů do syta.).  

 i tu se vyjasnilo... postaru tzv. vyhulené nebe 

 

 

 

 

tekutiny doplněny vodou, vodou s malinovým, kdoulovým a nebo jablkovým octem

 

Návrat do polí. Návrat do středu. Návrat domů. Ať žije. 

  

  

 

 

Tags:

Share on Facebook
Share on Twitter
Please reload

Please reload

  • White Facebook Icon
  • White Pinterest Icon

© 2017 by Zajíc v Hájku

Logo graphic design copyright by Kampanenky