Andělí vejce rozklepnout a do dna vypít

Čtení neomrzí. A v létě si navíc můžete číst pod širým nebem. Čím více cestování, tím více přečtených stránek. Absolutně se v vámi nestíhám dělit o tištěné poklady, které mi procházejí rukama/zorničkama. Ačkoliv se snažím konzumovat čerstvou současnou (českou) literaturu, daří se mi to především na poli poezie. V beletrii mám nehorázné mezery. Ze svého červencového nájezdu na havlíčkobrodskou knihovnu jsem si odnesla mimo jiné i Magnesií Literou oceněný útlý román Petra Stančíka Andělí vejce (próza, 2015). Zážitek, nadstandardní vypravěčský um, úkaz, hebké pointy...

Děj se odehrává v bizarních kulisách první poloviny 20. století. Je ukotven v reálných souvislostech, v nichž Stančík operuje jako ryba ve vodě. Veškeré člověčenstvo je výplodem vůle spisovatelově s předobrazy, kterým autor ve svém dílku děkuje. Fabuluje s přehledem a obdivuhodným důvtipem. Hlavní hrdina Augustin Hnát miluje, tvoří a ptá se - má místo hlavy andělí vejce plné neskutečných vizí. Svou matku vídá jak se prohání se srnami po lese, otce definuje roztomile upjatá spořivost (svého syna nechává milostivě naživu při představě, kolik peněz by stál případný pohřeb) a kmotrem mu je obecní blázen. Nešvejkovskou genialitu střídá vianovská obrazotvornost a syrovost. Román je špikován nadsázkou a zemitým humorem. Fascinovalo mě množství slov vypiplaných z "vesnického slangu" a povýšení legendy na plnokrevný čtivý příběh. S jednotlivými charaktery je nakládáno s láskyplným nadhledem. Kolik že jich to autor zavraždil a zasebevraždil?

Kreativita se odráží ve způsobu vyprávění a zrcadlí se jak v nekonečnítku i v protagonistovi, který se ani na chvíli nejeví jako nudný vesnický patriot. Prožívá naprosto (ne)uvěřitelná obskurní dobrodružství, píše pobuřující básně, kamarádí s duchem, svou dětskou lásku balí s naprosto odzbrojující samozřejmostí a vynalézavostí... na chladném pozadí dvou světových válek. Katolickou církví otřásá v základech svým pronikavým selským intelektuálním hloubáním. Děj průzračně plyne s tím, že sem tam hodí autor na hladinu šutrák, aby ji rozčeřil vtipem, nečekaným rozuzlením. Stančík tvoří množství paralelních jinosvětů a matoucích, přesto s realitou lehce zaměnitelných, alternativních dějin tak, aby byl čtenář v neustálém napětí. Pestrobarevné stylistické obžerství a zábavná mystifikace, které fungují. Příběh se pak pod tíhou okolností nezadržitelně a na husí kůži uchyluje k tragickému vyústění, kde již koření humoru záměrně a zcela v souladu se situací chybí. Je nahrazeno pelyňkem.


Dojemně úsměvných scén budete hltat nespočet. V jedné z nich je objasněna převratná taktika při zavádění kázeňských postihů. Pan učitel Nebejas netrestal pravítkem, ani rákoskou, nasazoval obávanou metodu „živá voda“: "provinilci si stoupli vedle sebe, předpažili dlaněmi dolů a učitel jim na ruce položil hrnek vody. Každý mohl kdykoliv skončit, jenomže klukům to nedalo a začali spolu soupeřit. Kdo první nevydržel, byl srab. A tak tam stáli dlouhé minuty s očima vytřeštěnýma na třesoucí se hrnek, přitom sykali bolestí a z čela jim do očí stékal pot, který si ani nemohli šetřit.Genialita živé vody tkvěla v tom, že lotři se trestali sami a po mučení na těle nezůstávaly žádné stopy. jedinou nevýhodou bylo, že museli být nejméně dva." (úryvek, Andělí vejce)


V další zase probíhá pečlivé předávání rodinného know how - střeženého receptu na chleba:

„Ze všeho nejspíš jde ale o prózu, která si chce hrát, o román postmoderního střihu, který nezná hranice, a přece drží tvar – a má co říct. Co říká? Ze autorský text je nejsilnější, když chytne čtenáře proti jeho rozumu, proti jeho vůli. Když mu během četby uniká mezi prsty, když žije svým vlastním životem. Když přinutí čtenářovu hlavu, aby se načas stala titulním vejcem.“ — Radim Kopáč, Týdeník Rozhlas


Pokud je tu ještě někdo, koho jsem nepřesvědčila o kvalitě Stančíkova románu, nechť se probere inspirativní kritikou Petra Hrtánka (Host).


Petr Stančík / Andělí vejce

Odpovědný redaktor / Miloš Voráč Obálka a grafická úprava / ilustrace Jiří Stach, sazba Bedřich Vémola Doslov / Bogdan Trojak Rok vydání / 2016 Počet stran / 200 ISBN 978-80-7227-385-0

  • White Facebook Icon
  • White Pinterest Icon

© 2017 by Zajíc v Hájku

Logo graphic design copyright by Kampanenky