Za spontánním uměním a předobrazem Járy Cimrmana

Atlas spontánního umění může sloužit hned několika způsoby: jako seznam tipů na oživení výletů, voyerská encyklopedie zlatých českých ručiček, atlas životních příběhů výtvarníků-samouků, memento přítomnosti ostrovů neanonymní osobitosti v našich vsích a městech.

Kapitolky průvodce po místech České republiky, na jejichž tváři zanechala otisk originální tvorba "domorodců", vznikaly postupně na základě sběratelského zájmu autora Pavla Konečného. Autentické umění samouků se rozprostírá v řadě nuancí od naprosté naivity, po neobvyklý talent. V rámci 25 hesel (16 míst s málo známými díly a 9 muzeí s expozicemi uměleckých autodidaktů) se pozastavíte nad rafinovaností a vytrvalostí, nad šílenými snovými světy či důmyslnými pohyblivými strojky...

Vynálezy, monumentální sochy tesané rovnou do skalních chodeb, sošky vytvořené z patníků podél cest, zahrada oživlá betonovými tvory zářivých barev, svérázný „dinopark“ na zahradě. Bizarní místa, která lze navštívit a která by mohla spadat do nejrůznějších kategorií art brut, medijní tvorby, lidového či naivního umění. Dlouholetý propagátor a sběratel marginálních uměleckých projevů Pavel Konečný vyzývá čtenáře ke sdílení dalších míst a autorů (konecny.p@raz-dva.cz). Publikace je živá a bude se v rámci dalších vydání nejspíš rozrůstat.

"Safari" Františky Blechové

"dinopark" Eldorádo Františka Jaicha

obraz z expozice manželů Šítalových

expozice díla Václava Kudery (Nový Bydžov)

Asi nejvíce mně zaujala postava podivínského profesora Jakuba Hrona (Metánovského) (4. června 1840 Metánov – 29. dubna 1921 Metánov), jednoho z předobrazů Járy Cimrmana. Muzeum na jeho počest založili v Metánově (německy Metanow) v okrese Pelhřimov v roce 2007. Wiki říká, že to byl český učitel, fyzik, vynálezce a především tvůrce roztodivných českých novotvarů. Šestnáct let byl suplentem, přes dvacet let působil jako středoškolský profesor na gymnáziu v Hradci Králové, po deseti letech profesury byl předčasně penzionován a v klidu dožil jako starý svérázný mládenec v rodné vsi. Postupně studoval matematiku, fyziku, filozofii, astronomii, práva a v důchodovém věku medicínu, což mu poskytlo přehled z různých oborů. Neúnavný a celoživotní student.


Jakub Hron toužíc po vědění přizpůsoboval si veškerá zjištění svérázně k obrazu svému. Jeho neustálé úpravy českého jazyka vedly k tomu, že mu studenti přestávali rozumět a byl předčasně penzionován. (student byl pro něj bažák, profesor zpyták, filozofie byla libomudravna, káva černec, pohovka hovník, apod.) Byl to samorost zvyklý na pozvednutá obočí okolí. Pro svoji školní praxi vytvořil dvanáctistěnný nepřekotitelný (nepřevrhnutelný) kalamář nazvaný buňát nekotitelný, založený na působení atmosférického tlaku na kapaliny, který se pak běžně používal. Vlastnil ho i Karel Čapek. Možná i díky tomu, že Hron sepsal jeho "sto dobrých vlastností", kterými propagoval jeho prodej. Vynalezl i bufy - krabicovité boty s podešví o výši dané průměrnou výškou bláta na tehdejších cestách a úhrnem srážek, které sám nosil.


Z jeho mnohovrstevnaté nátury čiší dodnes nezamýšlená komika. Ačkoliv působí jako kreativec, v soukromém životě byl prý velmi asketický. Jeden z jeho vynálezů mu umožňoval kouřit jeden doutník déle než čtrnáct dnů. Profesor Hron dožil svůj život v klidu své samoty a zemřel ve věku 80 let v rodné obci 29. dubna 1921.

Sama jsem z celé plejády na vlastní oči viděla zatím pouze jen několik málo exemplářů. Navštívila jsem bohatou sbírku naivního umění Severočeské galerie výtvarného umění v Litoměřicích, narazila jsem v knihovničce na malíře a písmáka Aloise Beera a vybavila si taneční závody v Dobrušce. Opět mě dojal příběh nadaného sochaře Stanislava Rolínka, jehož jeskyni Blanických rytířů a zbytek bot T. G. Masaryka jsem objevila v Rudce u Kunštátu. Mám ještě mezery. A co vy?

malovaný svět manželů Šítalových

  • White Facebook Icon
  • White Pinterest Icon

© 2017 by Zajíc v Hájku

Logo graphic design copyright by Kampanenky