Jsem mobilní?

Pokrok je fajn. Nezastavím ho, nechci, i když jsem založením staromilec. Ale jsem zároveň ráda, že nejsem závislá na hypersoučasných trendech na poli elektroniky. Nepotřebuji vlastnit nejnovější typ telefonu. Dokladem toho je můj poklad, který jsem zdědila po své kamarádce z gymplu. Mám ho nějakých pět let, ale před tím ještě dosyta sloužil jí.

Můj telefon. Nokia 7230. Na parametry se mě neptejte. Novinka z roku 2010. Hele sem. Elegantní, vysouvací, nesmrtelná. Žádné prasklé displeje. Žádné prakrastinační rozptylování. Hry? Stejně bych hrála leda hada. Ovládání jednoduché jako pro opičku. Žádný nadzdvihávač žluči. Malý, vejde se mi do ruky. V šedé zóně času se dnes už dá na inteligentních mašinkách pracovat, vyřizoval e-maily ze všech koutů MHD. Ale já můžu s čistým svědomím zevlovat, rozhlížet se, chytat lelky, nebo třeba vytáhnout knížku. A to se vypla, ne? Hudbu si nepustím a nemám tam ani parádní foťák, musím si tak věci pamatovat. To taky není k zahození. Ale líbilo se mi mít v něm třeba krokoměr...

Děti jedno přes druhé na artcampu Moravské galerie: "Co to je? To je tlačítkový mobil? To jsem neviděl. Uka!"


Tamagoči jsem neměla (fňuk), ale určitě se muselo často krmit. Podobně jako velkoformátové barevné a superchytré telefony. Ten můj je nenáročný. Kamkoliv jedu, beru s sebou jeden špagát a je to. Žádné power banky, žádná přítěž. A jelikož ho nabíjím jednou týdně, stane se mi, že ho mám třeba i dva dny vybitý a ani si toho nevšimnu. To je svoboda. Jsem totiž zvyklá vyřizovat virtuální věci u počítače, u stolu. Uznávám, že s mobilitou jsem krapet na štíru, ale zkuste taky zpomalit. Já to dělám přirozeně, samovolně. Ale naordinujte si večer bez mobilu, schválně jej zapomeňte doma a vnímejte okolí, povídejte si na živo.



  • White Facebook Icon
  • White Pinterest Icon

© 2017 by Zajíc v Hájku

Logo graphic design copyright by Kampanenky