Hlava v pejru z češtiny

Své zapálené domácí češtinářce - mamce jsem nedávno koupila knihu s exotickým názvem: Periferie jazyka: slovník monokolokabilních* slov. Jde o o publikaci věnující se okrajové tematice jazykovědy. Říkala jsem si, že jistě ocení jedinečný a systematický přístup soustředící se na rozklíčování povahy a chování slov jako najevo, vstříc, na holičkách, dokořán, kterým se doposud nevěnovala pozornost. Zvláštní příručka pro fajnšmekry? Která slova, kromě výše vyjmenovaných zařadit mezi tzv. monokolokabilní? Jde o pojem zavedený Františkem Čermákem pro popis jevu typického především pro frazeologii a frazémy (idiomy). Některé výrazy mají totiž velmi omezenou spojitelnost (od jednoho do sedmi slov - kolokátů) s dalšími výrazy. Existují i takový samotáři, kteří se snesou jen s jediným slovem. Například v případě slova "tratoliště" vám jako kolokát naskočí jedině a pouze lemma "krev"). Nerozlučné parťáky, kteří žijí monogamicky až maximálně septagamicky, tak Čermák označuje jako monokolokabilní = jednospojitelná.

Knížka je rozdělena do tří sekcí. Po krátkém vhledu do problematiky následují dva slovníky. Vstupními zdroji pro jejich tvorbu byl stomilionový korpus češtiny (SYN), frazeologický slovník a další prameny; data přechroustaly programy a po manuální analýze vznikla konečná podoba. Proces vyplivnul 3623 monokolokabilních slov (slovních tvarů) s uvedenými frekvencemi a to ve dvou podobách - podle nejvyšší četnosti a pak dle abecedy. Příklady z hesláře: nejfrekventovanější frazémy (dát/vyjít) najevo, (udělat/být na) úkor, (ani) nedutal, či termíny - očitý (svědek), (sluníčko) sedmitečné, polehčující (okolnost). Škoda, že kvůli zvolené metodologii založené na zkoumání korpusu, jsou opomenuta další spojení, která se však prakticky hojně používají v běžném jazyce. Slovní zde naráží na své limity. Podnět pro další přepracované vydání...

Zde je "výčet takovýchto provinění" a postesknutí z článku Jaromíra Slomka: "Bartolomějská" je prý jen "noc". A co známá pražská policejní ulice? Zachycen je akuzativ "kudlu", dobrá, ale jen takto: "kudlu, do zad (15); vrazí (7), vrazil (5)". To je pěkné, a co takhle "pískat kudlu"? To by se prosím nemohlo? "Makačka": "To je (pěkná) makačka." Existuje také sousloví "makačka na bednu", v tomto slovníku však nikoli. Možná to ještě tu a tam někdo (pro zasmání?) řekne, ale to je právě to: co je v ústech lidu, korpusové lingvisty nezajímá. "Uherský" či "uherskej" je tady leda rok. Salám nikoli. Proč ne? "Zubní" je (či jsou) tu "kartáček (74); pasty (66); lékař (40); pohotovost (33)". Kdo hledá "zubní kámen", musí do vlastních úst. Je-li pochopitelné zařazení výrazu "čudu", není pochopitelná absence výrazu "šejdrem". Ach ano, co není v korpusu, neexistuje. Korpus je dobrý sluha, ale zlý pán. Jednou na to lingvisté přijdou.

... A nespláčou nad vejdělkem (1). Shrnuto a podrženo: odhlédneme-li od výtek recenzenta (Pyrrhovo vítězství (9)), jde o fajn počin, který může sloužit jako základ pro další výzkum.

*Slovo "monokolokabilní" se v Novém akademickém slovníku cizích slov (2005) nenachází. Jedná se o autorův novotvar.

  • White Facebook Icon
  • White Pinterest Icon

© 2017 by Zajíc v Hájku

Logo graphic design copyright by Kampanenky