Paneland memories

Moje babička bydlela dlouhá léta v panelovém domě na mikrosídlišti v Lounech. Byt byl velký 3 + 1. V umakartovém jádře trůnil na toaletě plakát s opičákem. Obýváku, ze kterého se dalo vyjít na balkon posetého hnízdy jiřiček (sen gaučové kočky Micky se stal skutečností), vévodila naleštěná hnědá stěna s barem a televizí. Zdi zdobil zlatý váleček s barokním motivem (nejblíže je tomu vzor č. 322). Ve vitrínách se lesklo broušené sklo a na podestě se vlnil zelený jablonecký úhoř (podobný jako tato ryba). Na pohovce jsme jako děti mohly jíst (!) a sledovat televizi od nevidim do nevidim. Devadesátky, Profesionálové, spící babička a ovladač byl náš.

Babička pak často prchala na zahradu a my spolu s ní a Mickou (jáj, jak ta zvracela při chytání ještěrek). Ale do té doby nezbývalo, než si hrát před domem s místními gangy. Sopky z roztaveného asfaltu, výdutě nadzdvihnuté plazivými oddenky vytrvalých plevelů. Vyvýšený kanál, jehož poklop rozdělený na šestiny připomínal pizzu, byl po dešti k nezaplacení. V trojúhelníčcích se držela voda a to skýtalo možnost hrát si na alchymistu nebo kuchaře. Co jsme se u něj navařili dobrot zdobených trávou, hlínové polévky okořeněné pískem, kamenný guláš se sedmikráskami! Průlezky a zkratky vyšlapané mezi domy. Bunkry ve křoví. Jája je v koutku žumpy. A uvnitř domu další kouzla. Sklep vonící umělohmotnou výmalbou a prádelnou (sušárnou). Nekonečné možnosti výtahu a domovního telefonu. První žvýkačková bublina při nenuceném rozhovoru na schodech... Nostalgie jak blázen.

A co mě k ní podnítilo? Návštěva výstavy Paneland. Největší československý experiment v Moravské galerii je další ze série popexpozicí pro každého. Divácky přívětivá náruč přístupná širokému publiku. Po vizuální i architektonické (Tomáš Džadoň) stránce inspirativní a promyšlená. Musím mít komody od Jiřího Jiroutka! Trochu pro mě pokulhává odborná vrstva projektu "soupeřící" s dlouhodobým výzkumem Uměleckoprůmyslového muzea v Praze (Paneláci). Inovativní náhled se stal velkou výzvou. Cílem brněnské instituce bylo pod vedením kurátora Rostislava Koryčánka prozkoumat téma výstavby panelových sídlišť v 70. a 80. letech bez nánosu předsudků. Odhlédnout od všech negativních konotací a zaměřit se na toto dědictví s ohledem na jeho neopakovatelnost, urbanistické kvality, designérské zázemí a architektonickou vrstevnatost. Jako na čistý hokus pokus. Avšak bez rozkrytí všech dostupných slupek včetně těch sociologických, politických a ideologických kloužeme po povrchu a uniká nám kontext a komplexnost fenoménu. Nalézáme vhodně nastíněné momenty, ale bez přitlačení na pilu to netne do živého.

A závěrem se svěřím svou fascinací z pozorování ostatních recipientů. Kde jsou meze jejich obdivu k retru? Selektivní lidská paměť naprosto ignoruje historické pozadí a bezbřeze nekriticky se vrhá po všech mementech mori svého mládí. Jako děti na utuberingu. Přirovnání k hračkárně se mi už zdá nevypovídající. Výstava baví a láká davy/celé rodiny, což se dá, vzhledem k nastavení laťky návštěvnosti jako zlomové pro označení povedlo-nepovedlo, považovat za úspěch. Volám po návratu k exkluzivitě. Průměr vkus netříbí.

Každej pes, jiná ves - Kateřina Šedá

Hustákovo 3 + 1

  • White Facebook Icon
  • White Pinterest Icon

© 2017 by Zajíc v Hájku

Logo graphic design copyright by Kampanenky