Vynucený minimalismus

Na cestách mám u sebe logicky méně věcí než doma. Rozdíl mezi delšími a kratšími pobyty není až tak velký, ale na dovolenou a túry si neberu počítač, ani jinou zbytečnou technickou havěť, nemám haldu kufříků s DIY pomůckami, ani alba s fotkami. Do Lince jsem vyrazila s tím, že mě tu pravděpodobně zastihnou tři roční období - na konci zimy, přes jaro až po pravděpodobně letní počasí (uvidíme). Naštěstí to nemám tak daleko, ale pokud jedete z dosahu domova na delší čas, není od věci si promyslet, co si vzít s sebou. A to nejen v otázce šatníku.

O svém ubytování jsem toho předem moc nevěděla - koleje, pokoj s kuchyňským koutem. Můj předpoklad, že zde naleznu alespoň základní vybavení byl mylný. Nachází se zde dřez, lednička, vařič a skřínky. OK. Pečení zde nehrozí. Zabalila jsem si akorát plecháček, půllitrovou lahev s binchotanem, lžičkovidličku, plastovou svačinovou krabičku, otvírák na lahve, nožík a rybičku (nožík). Prozřetelně jsem si vzala starou konjakovou houbičku na mytí nádobí a pár utěrek. Co chybí? Hrnec ani pánev nemám. Člověk toho moc nepotřebuje a obešel by se i bez většiny těchto věcí, kdyby měl v plánu jíst venku, ale když už tu kuchyňku mám... Koupila jsem malý hrnec(ček), skleněnou misku a vařečku. Špagety se sušenými rajčaty nebo kuskus se zeleninou tak zvládnu v pohodě. Bez prkýnka krájím ve vzduchu a miska je new talíř. A po Velikonocích jsem si přivezla i polévkovou lžíci. Lambáda.

Otázka na konec: na co mi tu jsou, ježkovy voči, formičky na cupcaky?

Co je nebo není důležité pro vás?

  • White Facebook Icon
  • White Pinterest Icon

© 2017 by Zajíc v Hájku

Logo graphic design copyright by Kampanenky